DVĚ SRDCE STATEČNÁ

Tak jako strom kořeny do země zapouští,

tak jako větve dlouhé k nebi vzpíná,

tak hluboko k srdci Já si Tebe pouštím

v naději, že Tvá láska nikdy neumírá.

Když přijdeš za mnou se srdcem svým

na dlani, přestože může to přinést hodně bolu,

své roztřesené ruce směle přidám k Tvým,

nosit svá srdce statečně můžeme spolu.

Dvě srdce statečná, silná, tlukoucí,

teď na dlaních jako dva blázni neseme,

pod křídly upřímné lásky horoucí,

s příslibem, že věrně chránit je budeme.

Dvě srdce statečná, rudá, živoucí,

jak snadné je obě zlomit,

v životech den za dnem plynoucích,

nesmíme nikdy dovolit.

Dvě srdce statečná, čistá, znavená,

ať všechny zkoušky dokáží snést.

Ať slova zbrklá, ostrá a plamenná,

přemění v květy, co mohou zas kvést.

Tak pojď a chytni mě za ruku pevně,

ať můžem táhnout svou káru dál.

Už víš, že život nedá Ti nic levně,

kdo by se toho ale vlastně bál.

Když budeš po mém boku vždycky stát

a já zas při tom Tvém,

nic špatného nemůže se nám pak stát,

jistě šťastný život spolu prožijem.

Image by Gerd Altmann from Pixabay